Uvítací nalejvárny a tělocviková paralýza

V úterý jsme měli čtyřhodinové informační sezení. Všichni jsme dostali tašku s hromadou věcí na uvítanou a bonbónky. Následovala řada formalit a dokumentů. Jak se nahlásit Grazu, jak se nahlásit Štýrsku, jak se zařídit ohledně zdravotního pojištění, jak se zaregistrovat na Technické Univerzitě, jak se zaregistrovat na kurzy, jak se zaregistrovat na spřátelené univerzitě Karla-Franze, kde budou probíhat jazykové kurzy… Technická Univerzita má celkem 3 kampusy, nejhezčí je nečekaně ten nejstarší.

Co se mi hodně líbí, je způsob řešení tělocviku. V Grazu je celkem šest univerzit, na kterých studuje přes 40 000 studentů. Ty daly hlavy dohromady a výsledkem je společný Universitní sportovní program. V nabídce je přes 127 různých kurzů, které jsou pro studenty za akční ceny. Takže si jistě dovedete představit moji rozhodovací paralýzu. Nejrůznější bojová umění, všechny možné týmové sporty, tance, atletika, slackline, jóga a pilates… Hodně se mi líbilo Ultimate Freesbee a Parkour, obojí je ale v pátek odpoledne, což nepřipadá v úvahu kvůli mnoha pátečním odjezdům na výlety. Nejžhavější kandidát je momentálně skákání na trampolíně, ale ještě nejsem úplně rozhodnutá. A potom zlatý hřeb večera. Paragliding! Je o něj takový zájem, že je potřeba přespat před kanceláří, kde se na kurzy zapisuje. Ještě jsem takhle nikde před ničím ze zájmu nepřespávala a spacák mám s sebou, takže mi nic nebrání. Je to sice docela drahé, ale vzhledem k tomu, že jsem dneska vynalezla nové jídlo – těstoviny s červenou čočkou, cibulí, mrkví a špenátem, jedna porce cca 80 centů, neměl by to být problém.

Nalejvárna byla zakončena krátkou prezentací ESN. Erasmus Student Network je studentská organizace, která pro nás pořádá nejrůznější akce. Výlet do Lublaně a Terstu byl v době mého příjezdu beznadějně obsazen, tak jdu dnes zkusit štěstí s přihlášením se na výlet na Dachstein (2 995 m), nejvyšší horu Štýrska, a do Hallstattu, což je podle mé spolubydlící Španělky nejkrásnější vesnice Evropy na základě Instagramu. Vygooglete si obrázky. Mimo jiné organizují každých 14 dní společné setkání v místní hospodě The Office Pub, prohlídky po městě atd.

Dnes jsme měli další čtyřhodinové sezení. Tentokrát v menší skupině. Cílem bylo naučit se pracovat s rozdílnými kulturami a poradit si v obtížných situacích. Nejprve jsme se všichni v kolečku krátce představili. Díky tomu, že jsme tak učinili nejprve ve svém rodném jazyce a až potom anglicky, bylo to zvláštně inspirativní. Člověk si naplno uvědomí, že tu jsme ze všech koutů světa. Lidé mluvili mongolsky, řecky, francouzsky (rozuměla jsem, bacha na mě!), portugalsky, čínsky, persky, slovinsky, korejsky, italsky, chorvatsky, německy… Jo, je to kluk z Německa na Erasmu v Rakousku. Chtěl do Turecka, ale maminka mu to zákazala kvůli nepokojům. Probírali jsme průběh kulturního šoku, jak s ním pracovat a že se máme připravit na jeho znovuprožití po příjezdu domů. Máme na to takovej krásnej graf.

Na kolejích máme ve Společenské místnosti fotbálek a pingpong, takže není problém se zabavit a celkem přirozeně se seznámit s novými lidmi. S kamarádkou z Taiwanu už plánujeme výlet do Budapešti. Překvapilo mě, pro kolik lidí z Asie je celoživotním snem podívat se do Prahy. Asi se začnu živit jako průvodce.