Tělocvikové šílenství

V pondělí v 6.30 se spouštělo přihlašování na sportovní kurzy. Nechtěly jsme nic ponechat náhodě. S Arou jsme to byly omrknout už v pátek odpoledne, abychom zjistily, kde přesně se na Univerzitě Karla Franze nachází ta správná kancelář a jak to celé probíhá. Dozvěděly jsme se, že nejprve je potřeba získat pořadové číslo, jejichž vydávání začíná v pondělí v půl sedmé, a následně se na základě tohoto čísla v příslušný čas dostavit do kanceláře a zapsat si, cokoliv je ještě volné.

V neděli večer jsem tedy s čelovkou na řídítkách (přední světlo jsem zatím nesehnala) a karimatkou v ruce vyrazila skrz Graz k Univerzitě. Asi 50členný dav byl slyšet už od hlavního vchodu. Mnozí to pojali jako společenskou událost, takže seděli na chodbě na rozkládacích židličkách, hráli karty na donesených stolech, přikusovali pizzu a pili pivo. Před usnutím jsme stihly s Arou důkladně porovnat španělský a český prezidentský volební model. Narozdíl od nás mají pouze jedno kolo, což jí hrubě nevyhovuje. Nastavila jsem si budík na 6.15, abych měla jistotu, že se stihnu v klidu vzbudit a zařadit do fronty. To jsem se ovšem přepočítala…

V šest ráno mě vzbudil strašlivý řev několika stovek lidí, které přese mě běžely. Takové probuzení nikomu nepřeju. Jednou rukou jsem chňapla brýle, druhou karimatku, třetí spacák, čtvrtou batoh a běžela jsem s nimi. Moje pozice se tak sice podstatně zhoršila, ale více než dobré 2/3 lidí zůstaly stále za mnou. Naivně jsem si myslela, že ráno se prostě zvedneme a fronta se pouze z horizontální polohy přetransformuje do vertikální. Ráno se však nejspíš objevil někdo z kanceláře, prošel dovnitř, otevřel další část chodby a dav dočista zešílel.

Abych to zkrátila, nafasovala jsem číslo 534, které mělo přijít na řadu mezi 10.30 a 11.00. Zajela jsem se tedy na kolej dospat a zkontrolovat rozvrh, abych měla dostatek záložních variant pro případ nouze. Oba tělocviky, které jsem si nakonec s ohledem na časové možnosti vybrala – Skákaní na trampolínách a Pilates – byly ještě volné, takže akci hodnotím jako úspěšnou. Někteří spolužáci dorazili až na půl sedmou, když už na ně žádné z 1600 čísel nezbývalo. Paragliding se mi kryje s drtivou většinou předmětů, takže nemusím plakat, že jsem o něj přišla kvůli rannímu špatnému odhadu situace a za ušetřené peníze si můžu koupit nový klobouček.

Odpoledne byla “Campus survival tour” při které jsem se rozdělili po oborech a s místním studentem jsme prošli všechny 3 kampusy. Matematici a fyzici byli dohromady a bylo nás celkem 7. Nejvíc je tu architektů. Na závěr odpoledne jsme psali “German placement test”, na základě kterého se určí úroveň kurzu, jenž se koná během semestru. Do druhé fáze, která rozhodovala mezi úrovněmi B1/B2 bylo potřeba se proklikat skrz 80% správných odpovědí první fáze na úrovních A1 a A2. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se v ní ocitla! Nutno ovšem podotknout, že pak už jsem nebyla schopna odpovědět na prakticky žádnou otázku.