Výlet do Vídně a Bratislavy

Výlet do Vídně a Bratislavy

Na začátku byla touha navštívit Budapešť. Kamarádka z Taiwanu souhlasila, a tak jsme začaly plánovat detaily. S ohledem na podstatně levnější jízdenky do Flixbusu jsme se rozhodly až pro víkend 6. – 8. 10. Brzy se k nám přidaly ještě dvě Italky. Sešly jsme se, abychom probraly detaily. Ani jsem nepostřehla, jak se to stalo, ale z výletu do Budapeště, který se měl konat příští víkend, se stal záhy výlet do Vídně a Bratislavy v termínu tato středa až pátek. Podruhé zkusím štěstí s Budapeští před Vánoci a raději o tom nebudu nikomu říkat.

Hned při ranním nástupu do busu mě překvapilo, že si na třídenní výlet někdo vezme kufřík na kolečkách. S kufříkem na kolečkách se samozřejmě nedá moc chodit, takže je potřeba neustále shánět úschovny zavazadel a využívat mětskou hromadnou dopravu. Po vypnutí příslušné části mozku v rámci zachování duševního zdraví se situace začala jevit podstatně růžověji. Úsměv a mávat, hoši, úsměv a mávat.

Naše ubytování ve Vídni představovala místnost s 5 palandami, které nedisponovaly povlečením ani peřinami. To je tak, když hledáte nejlevnější variantu. Tady si nikdo zavazadla nechat nechtěl. Jedna z Italek si ovšem vzpomněla, že její kamarádka z Austrálie je nyní také ve Vídni, a tak jsme si dovezly věci k ní. Australanka se svou starší sestrou, která momentálně podniká 7týdenní cestu po Evropě, bydlely úplně v centru a zdejší ceny se jim zdály naprosto směšné. Ta mladší má úplně stejný hlas jako Emma Watson, plánuje strávit celé Vánoce v Praze a je z toho naprosto unešená. Asi se budu na Prahu dívat dost jinak, až se vrátím.

Celé centrum jsme si pak prošly společně. Odpoledne nastal čas na dortík. A když už je člověk ve Vídni, tak si samozřejmě musí dát Sachr. V jedné z nejvyhlášenějších cukráren, protože v tom se Australanky vyznají. Zdobení dortů se tu dokonce dalo i přihlížet.

Následovala prohlídka Prátru, vedle kterého se zrovna konal Wiener Wiesn-Fest. Zástupy lidí v krojích. Sturm tekl proudem. V jednotlivých halách hrály nastrojené dechovky nejrůznější rakouské odrhovačky. V Prátru nás Australanky pozvaly do Domu hrůzy, kde jsme si patřičně užily nejrůznější mostra a vyteklé mozky.

Večer se Australanky vydaly do Opery a doporučily nám vyhlášenou restauraci s těmi nejlepšími řízky. Se zájmem jsme si je vyslechly a vydaly se povečeřet gyros za 3,90. Po návratu do našeho ubytování jsme zjistily, že už zde spí dva další nocležníci, tak jsme potichu ulehly a přikryly se šátky a kabáty. Následující den jsme věnovaly prohlídce Belvederu a Schönbrunnu. Taiwanka se u všeho fotí v akrobatických polohách a učí nás jak rozpoznávat jednotlivé asijské národnosti. Korejky se nejvíc malují a jsou nehlasitější. Japonky mluví tak potichu, že je není slyšet.

Do Bratislavy je to z Vídně, co by kamenem dohodil, jen je tu všechno v porovnání s Vídní směšně levné. Obě Italky studují jazyky, takže se domluví anglicky, německy, francouzsky a španělsky, ovšem na Slováky jsou obě krátké. Přišla moje chvilka slávy. Pokud ovšem zrovna nepotkáváme Italy, kterých je tady požehnaně. Další šok pro ně nastává, když se na hotelu nacpeme do výtahu a nemůžou najít tlačítko, které zavírá dveře. “To se nedají zavřít?” “Dají, musíš to udělat ty.” “Ale jak?” “Rukou.” “Takhle to vypadá i u vás v České republice?”

Bratislavu máme prochozenou raz dva. K obědu si nemůžeme odepřít halušky, takže jsem naprosto šťasná. Hrad je hezkej, centrum malé a malebné, zmrzlina dobrá. Pouť městem vrcholí na kopci u památníku Slavín, jenž zde stojí na počest sovětským vojákům, kteří padly ve druhé světové válce. Sedíme na panelech v záři slunce s výhledem na Bratislavský hrad a filosofujeme nad druhou světovou válkou, mafií v Itálii a nezávislostí Taiwanu.

Výlet zakončujeme návštěvou Billy, kde mají dokonce v akci slaninu, klobásu, tuňáka v konzervě a anglické rohlíky s rajčatovým protlakem. Dokonalost. Už bylo na čase. Vytvářím si železnou zásobu s vidinou zelňačky. V Grazu stojí kilo kuřecích prsou 400 Kč, takže už mě spolubydlící začínají podezírat z vegetariánství.