Škola volá…

Škola volá…

Člověk na to snadno zapomene, ale přeci jen bych tu měla vykázat i nějaké studijní výsledky. A vzhledem k tomu, že nic jako zkouškové tady formálně neexistuje, měla bych toho co nejvíc uzavřít ještě než skončí semestr, tedy do 2. února. Pak jsou měsíční prázdniny, během kterých se občas dají a občas nedají dělat zkoušky. Většina z oficiálních termínů je až v letním semestru. V tomhle mi teda náš systém přijde chytřejší. Jediná písemná zkouška, co mě čeká, a to z Biostatistiky a návrhů experimentů, má pevně dané datum 8. února. Plánuju tedy odjet následující víkend.

Kromě ústních zkoušek z Matematické statistiky a Aplikované statistiky, u kterých doufám, že si sama určím datum (zaklínadlo Erasmus + na Aplikované statistice jsme jenom 3 studenti), musím ještě dodělat alespoň 20stránkovou práci o lineární regresi na Seminář z aplikované matematiky, zakončenou 60minutovou prezentací. Naštěstí v angličtině. Kdyby to po mě někdo chtěl u nás, tak si jdu hodit mašli. Tady si člověk velice dobře uvědomuje, že může být za tento jazyk rád. Původní odhad, že to napíšu za dva dny o Vánocích se ukázal jako hrubě nerealistický. Tuhle sobotu už snad budu úplně hotová. Počasí se zkazilo, hned jak v neděli odjela maminka, takže mi ani tolik nevadí, že celé dny sedím zavřená s knihami. Na test z němčiny si docela věřím, zábavnější asi bude ústní část, která následuje po něm.

U profesora Fridla dělám na supertajném projektu pro jakousi firmu, o kterém nemůžu poskytovat informace, protože podepsal smlouvu mlčenlivosti. Muhehe. Evidentně je možné být učitelem statistiky a zároveň zůstat neskutečně milým člověk a příjemným společníkem, jenom se to prostě nepovede každému. Před poslední konzultací jsem mlátila hlavou do klávesnice, zatímco jsem do sebe v zoufalství tlačila polévku z nudliček a čínského zelí (asi vydám po návratu kuchařku pro studenty). Ani ne po pěti minutách rozhovoru se všechny problémy vyřešily (stačí použít Newtonovu aproximační metodu, kdybych tak dávala víc pozor ve druháku na Základech numerické matematiky…), takže jsme zbytek konzultace věnovali rozboru malebných míst v Rakousku. Ukázalo se, že na všech jeho oblíbených už jsem byla. Navíc mi na mapě ukázal, kudy vede maskovaná cesta na vrchol skály, jež se tyčí nad Grüner See, a zdá se být naprosto kolmá. O důvod víc se tam vrátit.  Než Rakousko uspořádalo soutěž o nejkrásnější místo, které se účastnilo všech 9 spolkových zemí, a Grüner See ji vyhrálo, byl tam prý docela klid. Teď jsou tam každý víkend davy. On to ví moc dobře, protože je tam každý víkend taky, a předtím tam nebývaly. Zatímco mě paragliding v tandemu nepřipadal zase tak moc drahý, jemu přišel nehorázně levnej. Asi jiný úhel pohledu… Měla bych si na tom projektu vážně dát záležet.

Jo a podařilo se mi přihlásit se na příští víkend na výlet do čokoládovny a lázní. Organizátoři strašili, že je to hned pryč. Byla jsem tam tedy pro jistotu hodinu a půl předem. Až do otvíračky se nikdo jiný neobjevil… Měla jsem ale s sebou fascinující knihu – Velká Fermatova věta, takže to byl rozhodně dobře využitý čas. Příští rok bude tábor o historii matematiky, tak!