Předposlední týden

Sobotní výlet na hory se osvědčil, všechny zkoušky se povedly. Dokonce i ta ústní z němčiny. Ještěže jsem se místo lyžování neučila. Doufám, že mi to všechno uznají a vytáhnu si průměr na svůj matfyzácký celoživotní rekord. Profesor Fridl mi soucitně popřál upřímnou soustrast k výsledku prezidentských voleb.  Nejprve se ovšem takticky opatrně zeptal, jestli jsem s ním spokojená, aby se nedopustil společenského faux pas. Tvářil se, že lidi jsou všude stejní a že v Rakousku to není lepší. No nevím…

Začal orientační týden pro letní semestr, takže přijela nová spolubydlící – tentokrát z USA. Už mi chybí jenom Australanka a sbírka obydlených kontinentů bude kompletní. A to i když počítáme zvlášť Severní a Jižní Ameriku. Poslední hodinu skákání na trampolínách jsem oslavila tak zuřivým skákáním, že ještě teď nemůžu pořádně chodit… Po trampolínách jsem byla pozvaná na party k Lauře z Itálie. Tu jsem poznala před pár týdny na výletě ESN do lázní a čokoládovny. Strávily jsme spolu hodně času v sauně a viděly tolik lidí bez oblečení, že to dost prolomilo ledy. Na party se jedly čokoládové bonbony a hrálo UNO. Večírek podle mého gusta… V pátek konečně oficiálně skončil semestr.

Jelikož se výlet na hory tak osvědčil, rozhodla jsem se ho zopakovat. V zájmu studijních výsledků pochopitelně. Lauře přijela mladší sestra, takže jsme jely ve třech. Využily jsme služeb Gigasportu, který pořádá každý víkend několik jednodenních zájezdů do lyžařských středisek. Jediný drobný zádrhel byl fakt, že místo srazu se nacházelo 3 km od místa mého bydliště. Po pečlivém zvážení všech možností jsem se rozhodla zabalit lyže, hůlky a lyžáky do batohu a vyjet na kole. Překvapilo mě, že jsem cestou z pokoje nerozbila žádný lustr, neboť lyže mě asi o 80 cm převyšovaly a průchod libovolnými dveřmi vyžadoval zapojení akrobatických prvků. Lyžařská helma už se do batohu nevešla, tak jsem si ji musela dát na hlavu. Záhy se ukázalo, že chůze je proti jízdě na kole procházka růžovým sadem. Lyže se mi celou cestu převažovaly na hlavu, takže jsem se nemohla rozhlížet. Naštěstí v tak časnou hodinu nebyl žádný provoz. Rozjařené skupinky studentů vracející se z víru páteční noci mě pravděpodobně považovaly za nevydařenou halucinaci. Když jsem přijela k autobusu, byla jsem úplně vyřízená. Povětrnostní podmínky na horách se od minulého týdne podstatně zhoršily, takže pletené rukavice přestaly stačit. Zvolila jsem proto neotřelý jízdní styl s rukama v kapsách.

(Výkřik do tmy: Kromě posledních dvou zkoušek z Biostatistiky a Aplikované statistiky dodělávám ještě superhustokrutěpřísnejmegatajnej projekt. Drobná vada na kráse je, že Newtonova metoda, kterou na to mám použít, mi v drtivé většině případů dokonverguje k opačnému extrému, než bych potřebovala. Nekonečno není odpověď, která je k něčemu užitečná. Optimalizování nekonvexních funkcí o šesti proměnnejch je zlo. Nedělejte to. Na druhou stranu jsem si bolestivě uvědomila, proč jsme v Optimalizaci 1 začínali právě u těch konvexních, který jsme pak zobecňovali na pseudoknexní a kvazikonvexní. Aspoň myslím. Svět bejval krásnej. )